,

Dělejme to, co nás baví!

Nedávno…

Nedávno jsem si konečně splnila svůj mnohaletý sen! Vystudovala jsem umění a uměním jsem se vždy chtěla i nějakým způsobem živit. Není to však příliš podporované od státu a upřímně, po letech jsem zjistila, že ani od okolí. Všichni se na vás dívají zvláštně, když se chcete živit uměním, jako byste raději měli jít pracovat jako pokladní, abyste byli alespoň trochu užiteční či prospěšní. Já však věděla, po čem mé srdce touží. Toužilo po tom živit se tím, co mě baví. Vyhýbat se konvencím. A já věděla, že někde na mě taková práce čeká. Po studiu jsem začala různě chodit po pohovorech. Bylo to náročné. Většina prací související s mým oborem buď byla špatně placená nebo zněla neuvěřitelně nudně. Pár jsem jich zkusila, ovšem jen jsem se utvrdila v mém prvotním názoru. Pracovala jsem jako průvodkyně na jednom zámku. Nešlo ani tak o to, že by mě práce nebavila a byla nudná. Šlo především o pracovní kolegy. Jejich práce je nebavila a znechucovala.

 

Zhlíželi…

Zhlíželi ke mně s velkou nedůvěrou, jelikož mám vysokoškolský titul. Do jejich kolektivu mě nepřijali. Když se mnou mluvili, byli to jen věci týkající se práce. Když jsem chtěla přijít s novými návrhy na nějaké změny, koukali na mě, jako bych spadla z višně. Žádné změny nebudou, funguje nám to, nevidíme tak důvod, proč bychom, to, co nám tu skvěle už dvacet let funguje, měli měnit. Tak jsem nepochodila. Nejhorší ze všeho ale byla asi jejich všeobecná nechuť naprosto ke všemu. K práci, k lidem, které provázeli. Naprostá neochota a jakási vnitřní smířenost s tím, že je nic nebaví a vlastně se to nezmění. Takové prostředí pro mě samozřejmě po čase začalo být značně dehonestující. Špatně jsem z toho spala, ztrácela jsem sociální kontakt s okolím a byla jsem nešťastná z toho, že někdo je vlastně vnitřně nešťastný, ale paradoxně nemá absolutně žádnou vůli s tím cokoliv udělat. Toto zaměstnání jsem po čase opustila.

 

Začala…

Začala jsem přemýšlet, co bych mohla místo toho dělat. Mým snem vždy bylo být malířkou nebo si alespoň otevřít vlastní galerii. Než namalujete obraz, může to trvat i deset let, tak jsem si řekla, že začnu s tou galerií. Našla jsem perfektní prostory, do kterých jsem se zamilovala. Zbývalo jen předělat a upravit pár věcí. Zbourala jsem stěny, aby vznikl velký vzdušný otevřený prostor. Také jsem vymalovala. A v neposlední řadě zbývala i okna. Nebylo s nimi nic špatně, byla obrovská a perfektní – pouštěla dostatek světla dovnitř prostor. Jen byly neskutečně špinavá a já věděla, že je sama nikdy nebudu schopna umýt. Objednala jsem si tedy čisticí skupinu odvážných horolezců Čištění zimních zahrad, kterou jsem našla na internetu. Musím říct, že tato firma je opravdu mistrem ve svém oboru, okna vyčistili pečlivě, a přitom poměrně rychle. Pracovníci byli moc příjemní. Jsem nadšená a tuto firmu proto mohu jedině doporučit! A SERVIS LIPKA, s. r. o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *